Radosti a strasti s business procesy

Většina organizací, které hrdě nesou nálepku “procesně řízené”, to zná. Ano, máme procesní knihy a pro každou činnost uvnitř firmy máme proces, který ji do detailu popisuje – byť by se jednalo o vaření kafe v kuchyňce. Jenže ono to tak nějak funguje samo a jinak. “Procesní” hrany se obrušují a každý zaměstnanec zařazený do takového procesu má na jeho efektivitu svůj vlastní názor. Netrvá dlouho, a to co se ve firmě vlastně děje, již ani vzdáleně nepřipomíná původní proces zapsaný v oné často zmiňované knize (na kterou ostatně dávno někde ve skříni padá prach). A všichni jsou vlastně spokojeni.

Pak se ale něco stane. Může přijít nový šéf, může přijít krize, stížnost od zákazníka nebo něco podobně vítaného (nemluvě o tom, že často stačí jen to, že se někdo v noci špatně vyspal – nebo si nějakou nešťastnou náhodou přečetl chytrý článek v podnikatelském tisku). A najednou přijde velký třesk.

Může to začít celkem nevinně. Třeba na ranní poradě: "Franto (podřízený) tuhle jsem si přečetl / s někým jsem mluvil, že je potřeba čas od času prověřit, jestli se nám nezhoršuje efektivita procesů. Nevím sice úplně přesně co to znamená, ale my jsme procesní firma, a tak se nás to určitě týká. Co ty na to?" "No, nejsem si jistý, vždyť to nějak funguje, Jardo (nadřízený), ne? Ale když to říkáš Ty, něco na tom určitě bude (ambiciózní podřízený). Ostatně mám pocit, že se mi ta bichle s procesy přilepila (za ty roky) ke stolu. Tak já ji přinesu a uvidíme."

Po několika minutách a zásahu údržbáře…

"Tak tady to máme. Té utržené zadní desky si nevšímej, časem ji z toho stolu dostaneme. Mrkneme třeba na to, jak vypadají naše prodejní procesy, prodávat přece umíme ne? Hahaha."

Po několika desítkách minut a zásahu sekterářky (kafe)…

"Jak jsi na tom?" "Nic moc, koukám na ten proces prodeje, ale mám pocit, že jsem se ztratil už na dvanácté stránce. Ty písmenka mi přijdou hrozně malinké a je jich tam nějak hodně." "No, jsem na tom podobně. Hele ale to je nějaké divné. V tom článku co jsem četl, psali něco o nějakých procesních mapách." " Mapách? To jako fabriky jo? Aby tu lidi nebloudili?" " Ale houby fabriky, na těch obrázcích byly nějaké čáry, co jako mají lidi, kdy dělat. A vím určitě, že se to jmenovalo mapy." " Hmm, nemáš náhodou ty noviny tady?" " No jistě, koukej, dokonce tady mám záložku – aha. A já tu klubovou kartu na tenis hledám tři dny…no to je jedno. Psal to nějaký RNDr. Ing. Jindřich Výtečník MBA." " Ale ale, to vypadá solidně, no co kdybychom si s ním sjednali schůzku? Třeba by nám mohl poradit." " Ok tak to zkusíme. Věruško prosím tě, pozvěte k nám tohoto pána. Ano ano, třeba příští středu. Jo ještě jsem si vzpoměl, tu kartu už nehledejte našel jsem ji sám. A kdyby nás někdo sháněl, tak jsme v pojišťovně…"

Nyní dočasně opustíme oba pány řešící v potu tváře pojistné problémy a raději si naznačíme, co se stane příště. Seznámíme se s panem Výtečníkem a panem Ladislavem, budeme svědky jedné férové nabídky a pochopíme, že ne vždy je dobré napohled také dobré skutečně.

pokračování příště…

Leave a comment

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.